Sůl v ráně

Oči mi slzami vlhnou
a jak každý ví,
sůl při styku s ránou
tak kur.. bolí.

Pálí to, jak ohňů plameny,
když na srdce slzy mi kanou,
víc bolí, že ho mám zlomený
a krvácí bolavou láskou.

Hnalo se za tebou,
ale ty pořád v úprku,
a další slzičky
mi stékají po krku.

Teď dotknou se puklé pumpičky,
co krev mi v těle pohání,
prosolené jizvičky
doktor nezachrání.

Srdce se zacelí a rána sroste,
na duši to ale není tak prosté.
Duši mi zahojíš
jenom svou láskou,
stačí jen málo
lepidlem, páskou,
něhou a citem
mě omotej napořád,
pak vteřiňákem přilep se,
chtěj navždycky při mně stát.