Králova láska, králova smrt

Anotace: Těžko říci, kdo měl poslední slovo... Inspirovalo mě něco ze sebe, Shakespearův Richard III. a jedenáctá hodina noční... A kritika jde tentokrát mimo mě, jsem svým dílem nadšena! Časem mám v plánu udělat z toho víc...

Sluha: Král na smrtelném loži leží,
čas rychleji než dřív mu běží,
královna ho hladí po tváři,
však oči nedočkavostí září.
Jakoby čekala, až vydechne naposled,
milovaná žena si přeje smrt, smutný to pohled.

Král Ervín: Královno má, umírám,
naposledny tě žádám,
vyprávěj mi o věcech,
o nichž víš ty sama jen.

Královna Nora: Ach můj králi, poslouchej,
útěchu však nehledej.
Můj příběh začíná v den,
kdy já byla dívkou jen.
V dlouhém rudém plášti
přišla jsem před lety,
do tvého království
ověnčeného plakety.
Třpyt, lesk, sláva a štěstí,
to byla zem tvá,
však pomalu se měnila,
když přišla jsem já.
Z královských pokladnic ubývalo zlato,
tvá paní zemřela jen krátce na to,
lid sužoval hlad a nemoci,
okolní vládci ti odmítli pomoci.
Pak navlékls mi prsten zlatý,
já stala se tvou paní a ty
syna co štval tě proti mně si vyhnal
slovem, co znají praví muži a král.
A když špatně se mi jednou spalo,
pro zemi to znamenalo
žádné slunce, žádné deště,
mám vyprávět příběh ještě?

Král Ervín: Jen mluv dál má milovaná,
v každém hnízdě černá vrána,
přesto já tě miluji,
svůj zámek ti daruji.

Královna Nora: Jsi šlechetný.. Nebo hlupák?
Ještě nevíš, který chudák
zemřel pod mou rukou bílou,
kouzly i tou černou silou.

Král Ervín: Čáry a kouzla, magie černá,
hlavně že léta bylas mi věrná.

Královna Nora: Ubohý staříku, jsi si tak jistý,
ani jsi netušil, co jsou ty listy,
dopisy, které jsem dostávala denně,
myslels, že jsou to papíry bezcenné.
Tajných schůzek jsem měla snad tisíce,
protančila jsem každičké střevíce.

Král Ervín: I to ti odpouštím, paní má překrásná,
stále tě miluji, hvězdo má přejasná.

Královna Nora: Co když ti prozradím, hlupáku stará,
kolik jsem jedu ti do jídla dala?
Snad myslels, že umíráš stářím,
ani jsi netušil, co ti to vařím!

Král Ervín: Byl bych už brzy umřel i bez tvé kuchyně,
co je to v mém víně? Pelyněk? Mochyně?
Snad spletla jsi se jen, ruka ti sáhla vedle,
myslelas, že jsou ty kytky jedlé...

Královna Nora: Houby jsem myslela, ty starý blázne,
že jsem tě zabila, je snad už jasné!
Umři už, chcípni, dědku jeden starej,
proboha tě prosím, zhebni už, dělej!!

Král Ervín: S posledním výdechem myslím jen na tebe,
přes všechny činy své půjdeš snad do nebe,
nejšťastnější muž jsem vedle tebe byl,
bylas můj anděl, snad ďábel tě zkazil.

Sluha: Do poslední chvíle jí chudák miloval,
konečně zemřel, ubohý to král.