Dopis

Slaná voda leskne se mi v oku
Ty neslyšíš,néé,neposloucháš,
Byl to jen sen: ty a já po tvém boku.
Stejně jak ten sen,ty se mi zdáš…

Proradná noc láká mě do svých spárů,
Sleduj ten nedaleký ráj,
S branou z ostatných drátů…
Jak asi tam lidi se maj?!
Ptáš se,ale slova prázdná jsou,
Jsi jen člověk,bez kterého se obejdou..

Jsi jen vzduch,bez kterého by nežili,
neotáčej se zpět,
Málo jsme toho spolu prožili,
Nic mohlo by vyprávět..

Pro někoho neznamenáš nic,
To je strašně málo!
Pro mne však mnohem víc.
To sem neřekla,to se ti něco zdálo….

Si jen anděl,kterému utrhli křídla ze strachu
Unavená jsem bezmocí…
Ležíme všichni v betonovém mechu
A s námi duše tonoucí…

Tady vražda není hřích,
Až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon,
Proudem poteče dobrý líh,
Na hradním náměstí bude pak schon.

Neslyšíš,nééé,ty nechceš slyšet,
Pohádka má vždy dobrý konec,
Tohle není pohádka,ale realita šedá…
Až zavelíš,mé srdce bude viset,
Nyní zazvoní konečný zvonec
Nic už se dělat nedá…

Proto ti píšu,ty to snad pochopíš
Řádek po řádku,písmena v řadě,
Na tohle má mysl už nestačíc,
Jsem jen malé lidské mláďě…

Teď už jen obálku,známku a pošťáka,
Mé srdce nepláče,nekříčí…ono huláká…