Adélkovská

Ráno v ústech pachuť dehtu
po těle chvějivé peří
pár kapek rudých na rtu
krev,nebo víno? Kdo věří?

Snad jsem tolik neproved
dychtivý, lačný tvého sametu
jen pro mne pomalý jed
hřejivý pocit, ticho sovy za letu.

Asketa černý tělem, bledý na duši
Thetis krásných nohou
v tvých píscích jsem až po uši
nezvyklé, jak snad někdy rudnou...