Kdesi

Pár dní co tě znám,celou jsi mě pohltila,
jakobych tě znala od narození,
do jednoho vlaku jsi mě posadila,
třeba to bylo nějaké znamení.
Každé ráno vstávám, s tebou,
ale jen ve svých myšlenkách.
Naše cesty se zas sejdou,
a já přestanu mít strach.
Do ruky telefon dávám,
a zase zprávy posílám,
když tu jenom sama vstávám
do extáze se dostávám.
Sedím si tak na posteli,
nad nščím zas přemýšlím.
Co jsme to dneska chtěli,
k mobilu se jako dítě řítím.

Ty mi napíšeš zpátky,
že ti šíleneě chybím,
proč je život tak krátká,
ach,čemu se vlastně divím.
A tak si jdu čaj uvařit,
ty někde ve vlaku sedíš,
na postel se chci posadit,
ale ty z fotky na mě hledíš.
Najednou mě prozváníš,
tak ti volám nazpátek,
po duši hlasem mě pohladíš,
já zvteky kopnu do vrátek.
Že tě nemám u sebe,
že tě tady nemůžu mít,
24 hodin myslím na tebe,
chci s tebou na věky žít.

A tak to chodí celej den,
a je to teprve pár dní,
možná zdál se mi krutej sen,
možná jen moje duše sní.
Večer divně začíná,
říkáš,že někam odcházíš,
fotka se zas na mě podívá,
čím si to holka procházíš.
Celou mě strach pohltil,
moje srdce na poplach bije,
čeho se to člověk dopustil,
v čem to vlastně dneska žije.
Nikdo mi na otázky neodpoví,
těším se na setkání s tebou,
je to asi osud,kdo ví,
jsi prostě mojí malou hvězdou.

Stačí vteřina,minuta,hodina,
na to abych tě poznala,
čí je tohle vlastně vina,
že jsi mě takhle dostala.
Chci se tě dotknout,
mít tě celou skutečnou,
kam člověk může klesnout,
když mi tě někam odvedou.
Chci se dotákat tvách vlasů,
unášet se jejich vůní,
chci slyšet zvuk tvého hlasu,
a padat s tebou do růží.
Dívat se ti do těch krásných očí,
co se mi celou dobu vrývaj do těla,
proč se mi celej svět točí,
já jsem to takhle nechtěla.
Přišlas jsi jak blesk z čístého nebe,
moje srdce jsi vzala s sebou,
každý den,myslím jenom na tebe,
chci tě tak moc,chci tě celou.

A tak čekáme na osudová den dvě,
na ten, kdy se vážně setkáme.
Jediné co mě na tomhle světě štve,
že se tak dlouho všichni hledáme.
Našla jsem druhou polovinu dušičky,
jakoby se spojil motýl s přírodou,
dotknout se na chvíli tvé ručičky,
být mi prostě na chvíli oddanou.
To je moje malé přání,víc nic,
usnout s tebou,cítit se v bezpečí,
třeba jsem našla od srdce klíč,
budeš mou,to jedinou,nejsladší.
Svírá nás obě neskutečný pocit,
ta netrpělivost nás dohání k šílenství,
chceme být spolu,mít na chvili klid,
třeba je naše láska,osud třeba poselství.

A tak sním,v hlavě jenom tebe,
kamkoliv chodím jsi tam,
když dívám se na nebe,
hned ví člověk,že tu není sám.
Mám strach z toho co bude,
jaká budoucnost nás čeká,
jeslti nám to někdy vyjde,
takto bude láska velká.
S každou vteřinou,
mé naděje a víra neopouští,
já už vážně nechci jedinou,
budu doufat,přát si,bojovat,
za tebe se bít,milovat,
dokud mě síly neopustí...