Touha

Umírám velkou touhou,
když nevidím tě dobu dlouhou,
chybíš mi, však nevíš jak,
chovám se jak maniak,
Je mi z toho všelijak.

Těším se na tebe až tak moc,
že nespím den ani noc,
zjevuješ se ve snech mých,
a já si říkám, není-li to hřích.

Mám vedle sebe takovou krásku,
již sem dal všechnu svou lásku,
jak jsi sympatická, hezká, milá,
objala mě lásky síla.

Kde bych hledal druhou jak ty,
jež ozáří mé temné dny,
která mě vyslechne a pohladí,
se vším si vždy poradí.

Zažít se musí, Nedá se říci,
jak je krásné políbit líci
tvou pravou a pak levou,
či naopak tvou pleť jemnou.

Dotknout se tvých krásných dlaní,
proplést prsty za svítání,
ležet jen tak v objetí,
Ti, kdo nezažili, nevědí.

Neví, co láska je na plný plyn,
i když občas padá stín,
není-li naše nebe jasné,
když naše slunce na chvíli zhasne.

Znovu se však rozzáří,
když vidím Tvůj úsměv na tvářích,
upřímný a andělský krásný,
ihned je celý svět jasný.

Nemusíš říkat žádná slova,
stačí vidět Tvůj úsměv znova,
nemusíš říkat žádné věty,
krásná jsi jak letní květy.

Jako v létě slunečnice,
tak krásné jsou tvoje líce,
já nechci znát úsměv jiný,
než ten tvůj, jak skvělé džíny.

Ty, za něž bych nevyměnil nic,
láská naše má rub i líc,
nejdu jiné lásce vstříc.
chci jen Tebe a nic víc.