Tvá báseň

Je to zvláštní pocit, který teď mám
Ačkoliv lásku znám, já cítím se sám
Nemám moc peněz, ale až budu mít
Postavím velký dům, a tam budem žít

Já býval básník, a pak zase, ne
Slovy lásky tvořil básně úsměvné
Vím, není to mnoho, co mohu ti dát
Mým dárkem je báseň, že mám tě rád

A ty můžeš říct všem, že ta báseň je tvá
Není moc poutavá, ani kouzelná
Doufám, že neva
Doufám, že neva, když řeknu, co v srdci svém mám
Je krásné, že ty jseš, a já tě znám

Jen tak jsem seděl, a poslouchal,
Když v tom mě napadlo těchto veršíků pár
Slunce však vlídné bylo, když jsem je psal
A teď bych je tobě rád věnoval

Tak prosím odpusť, že zapomínám
Barvu tvých očí, je modrá či zelená
Jedno jisté však vím
Tvé oči jsou nejkrásnější, které kdy zřím

A ty můžeš říct všem, že ta báseň je tvá
Není moc poutavá, ani kouzelná
Doufám, že neva
Doufám, že neva, když řeknu, co v srdci svém mám
Život je krásný, když já tě mám!

Doufám, že neva
Doufám, že neva, když řeknu, co v srdci svém mám
Život je krásný, když já tě mám!