Spálení

Byly to krásné dny,
Psát si s tebou den co noc,
Jsou to teď už pouhé sny,
Vrátit si je přeji moc,

Srdce mi hned poskočilo,
Když jsem tě spatřila, nebylo to ze snů,
Na lavičce mě však zaskočilo,
Nečekané přitom sladké spojení našich rtů,

Věděla jsem že to není správné,
Však ten pocit krásný byl,
Bohužel to byly polibky dávné
A slzy už mi déšť tiše smyl,

A jak to bylo vlastně dál?
Ukončila sem svůj románek,
Ty ses mi už i ve snech zdál,
Byl si jak princ z pohádek:o)

Psal si mi že jsi také sám,
Přijel si a vše se stalo znovu,
Myslela jsem že ti své srdce dám,
Přitisknul se jak magnet ke kovu,

Odjel si však v brzký čas,
Pohledy lidí sme přitahovali jako zlato straku,
Chci ty chvíle vrátit zas,
I to jak poslal si mi pusu z vlaku,

Doufala jsem že se vrátíš
A naplníš ten lásky žár,
Ale ty se v dáli ztrácíš,
Byl to pouhý lásky zmar,

Ta bolest nikdy nezmizí,
Bude ve mně navždy stát,
Můj papír teď slzy sklízí,
Jak si mohl takhle lhát???
Proto…Tuhle báseň chci ti dát