Šarlatový klín

Je to již 20 let,
hmm raději nevědět.

Je to již 20 let
a k tomu krok zpátky,
kdy v baru jménem Svět
- ten směšný kabaret,
u pultu, který byl rýhově hladký.

Sedávala v temném koutě sama,
sama a nevinná,
píseň osamělá, jak pouštní květina,
ta dívčina pobledlá
s výrazem uřknutým.

Prach sedal do oken,
sklenice špinavá,
samota bila do tváří,
touha ta cítila,
jak ve světle kuráží,
zmítá se dívka opilá.

Smích všude kolem,
řinčel tu do čtyř stěn
ústy karmínovými
byl každý políben,
hmm tak tu začínal běžný den.

Je to již 20 let,
ne-li víc zpátky,
v tom pajzlu zapadlém hrálo piano,
ach, hrálo requiem
tak jak´s ho slyšet chtěla.

Ty tóny prázdné
linou se dál a dál,
tam kde plamen hasne
v koutku duše čisté
kde nad srdce je jasné,
že pouze já sem stál
a tebe sledoval

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

Je to ten temný svět,
kde světlo nebydlí,
je opilců na pět
padajíc ze židlí.

Má-li tu někdo žít,
nesmí dál živořit,
musí se zvednout pryč a hned zaplatit
a nikdy víc se sem
a nikdy víc se nevrátit!

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

A tak tu sedí od rána do noci,
ta dívka pobledlá,
není ji pomoci!

Není již více těch,
kteří by toužili,
po růži vonný vzdech,
čímž vázu rozbili.

A slzy stékaly
po tváři dál a dál,
proč se mě neptaly,
zda bych ji miloval?!

Proč se mě neptaly, zda bych ji...

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

Ta dívka nechtěla,
nechtěla ublížit,
vždyť sama trpěla
jak Ježíš na kříži.

Trpěla za lásku,
kterou tu pozbyla
ač nevinná,
přec svatá nebyla.

Co je to za hřích
lásku druhému dát?...
Sakra co je to za hřích
mít někoho rád?!

Ačkoliv nesmělá,
přec byl plný vin,
ten úděl nesoucí
její šarlatový klín.

Nikdy se neptala,
každému dávala
a teď tu stojíme na prahu sami,
skráně poseté květinami,
já však sem odmítnul!

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

Byla to návštěva
v baru jménem Svět,
smutná či veselá,
já nevím teď!

Nevím, zda mám se sem
vrátit zas zpátky,
nechci víc vidět dál
tu bídu kurtizán,
avšak srdce mé
táhne mě zpět.

To srdce proradné,
to touží pomoci,
té dívce bezradné,
té dceři bezmoci.

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

Je to již 20 let,
hmm raději nevědět.
Je to již 20 let,
ne-li víc zpátky.

Tam v baru jménem Svět,
archanděl zavítal.
Tu dívku znásilnil,
tváře ji zulíbal,
v peklo ji uhranul,
a pak ji opustil,
kolem mír nastanul,
lásku v Léthé rozpustil.

Je to již 20 let
a tak tu sedím,
upíjím ze sklenky,
do prázdna hledím,
nevím, zda je to skutečnost,
nebo pouhé snění,
láska má byla tu,
ale teď tu není!

Laj, li la laj, li la laj, li la, li la, li la laj

Ale teď tu není!