Vražda

Skrz červený závoj se na mě díváš.

Snažíš se mluvit; nevím co říkáš.

Byl to jen momentální nápad,

měla jsem prostě hysterický záchvat.

Pořád mám v uších těch zvuků ozvěnu,

jak jsem ti mlátila hlavou o stěnu.

V pokoji zavřená na ruce dlahu.

Nechápu proč říkají mi vrahu.

Byla jsem v právu a měla zlost,

vždyť stačilo říct, že už máš dost..