Tři do páru...

Lesy za hlavou,
slunce nad ní,
hřeje, je léta oslavou,
tak jako oni jsou slavní.
Slavní a známí,
jeden pro druhého,
vůně léta mámí
a vábí člověka mladého.
Voda tiše šumí,
potůčky skoro vyschlé jsou.
Líbá ji, jak jen on to umí
Jahoda se mazlí s malinou.
Idylka letního dne však musí skončit,
při dlouhém milování kapka za kapkou padá,
hrom a blesk oblohu protnou
a s kapkami z černých mraků jdou se spolčit.
Dívka strachy jako květina uvadá
a tvář má zděšenou i smutnou.
Pár měsíců uběhne,
jde mladík se svou milou,
pak slečna z bouřlivého dne je spatří,
rychle popoběhne,
skoro pláče nad ztracenou silou.
Bříško má kulaté a velké,
jeho dítě v něm nosí.
Vzpomíná na jejich milování u vody mělké,
musí to udělat, ona to zkusí!
Zastaví se těsně u nich,
s láskou se na něj usmívá a dívá,
zaslechne pisklavý smích,
Ta Druhá se jí vysmívá!...