VZTAH

Jsi jako stín,
Chodíš všude za mnou.
Bojím se a ty zas nechápeš,
Že chystáš budoucnost tmavou.

Vím, že tobě jsem jedinou byla.
Milovals – já pouze rada měla.
Zas a znova bych se před tebou skryla,
Srdce mé křičí jak ve válce děla.

Tak stůj a uvědom si,
Já ubližovat a ublížit ti vůbec nechci.
Přestaň se za mnou táhnout
A nech mě samotnou jak plachetnici plout.

Otevři oči,
Nenaléhej.

A možná v Tobě chyba byla,
Proč tak hrozně jsi mě chtěl,
Já zranit tě musela
Bol v tvých očích nezmizel.

Nestačí mi řádky,
Nevím, jak napravit křivdu.
Padají sněhové plátky
Ty bys mi pod nohy plivnul…

Poutáš mě dál, víc a k sobě jen…
Jak jen mám žít s tou vzpomínkou?
Slyším slova Bezručova,
„Buď mi zvaná Labutinkou“
…

Už toho mám dost,
Nedívej se na mě víc.
Sama nevím, co bych chtěla,
Ale nejsi pro mě nic.

Tak POMOZ, a nestůj.
I když … milovat tě nemohla.
Nešlo to…