POZNÁNÍ

Poznání a zapomnění,
jako ohěn,světlo,uhašení..
Hřeje touhy,oslnuje,
prahne vášní pohlcuje.
Sladká slova minulosti,
co bolí,bodaj,lámaj kosti..

Slova které vánek stvořil,
v ozvěnách zněl v naše sny se nořil,
Ve tvých vlasech skotačil,
vháněl chvění do konečků žil..

Svěží byl jak slunce z rána,
vyjimečný jak bílá vrána,
bral si tvoje božské tělo,
když se celé pnulo chvělo..

....a já???....
Vidím stále opar jemný,
vůni něžnou, její stíny,
cítím dotek nekonečný,
je tak blízko je tak věčný..

Jsou to ony vzácné chvíle,
co jsou v srdci v mlze bílé..
Věřili v ně blázni citu,
jiný všem a divný světu..

V polibcích své hvězdy měli,
jak milenci noc,vzášeli se stále chtěli..
poznat mocnou přitažlivost,
pravdu nebe, jeho věčnost,
kdo nezažil nemá zdání,
kam až sahá jejich přání..
Když ohen zhasne,
je tu zapomnění.....