Odcházím, tak sbohem

Je to už dávno a byl smutný den,
nastala chvíle, kdy poznal jsem svůj sen.
Tehdy chtěl jsem odejít,
beze všech snáz se obejít.
Když pak srdce mé tu chtělo být,
jen s jedním člověkem na věky žít.


- Láska není věčná,
možná ani není,
pak je to jen přelud,
co andělská křídla má. -


Tak kde jsi, že neslyšíš mé volání?
Tak kde jsi, že neztišíš mé sténání?
Chci tvá slova opět v hlavě své,
abys zničila odzákladu mé touhy prokleté.
Tak dej mi ruku a do rtů tvých vtisknu polibek,
dám ti růži a společně vypijem
pár - červeného vína - skleniček.


- Nepřícházíš a já se loučím,
jen lehce pero do tuže ponořím,
vzkaz píši rukou, kterou chtěl jsem ti dát,
je pozdě, tak běž už spát. -


Jen pár krátkých stručných slov,
a ty víš - je čas zase jít -
neuvidím na cestu - je nov,
třeba jednou, až nebudem snít.


- Odcházím, tak sbohem -