BEZ NADĚJE...

Svíčka tu hoří, ale ztratí se ve tmě,
jako kapka mojí slzy v moři.

ležím tu smutná a píšu znova.
Vím, jsou to jen zbytečná moje slova,
která můžu opakovat zas a znova a Ty...

Jako bych viděla, jak nad tím mávnuls rukou...
Pousmál se a řekl si, že máš holku hloupou.

Víš můj milý, myslím, že máš pravdu.
kdybych byla chytřejší, kde by jsme teď oba byli.

Žil by sis svým životem a já se v tom svým plácala,
takže nic by se nezměnilo a všechno jako za stara.

Jenže třeba by se našel někdo,kdo by mě měl vážně rád,
kdo by mi rozuměl a nesnažil se mě vždycky jenom pokárat.

stejně si každý jednou půjdem svojí cestou, dřív nebo později.
už nám nedávám žádnou naději.!!!

Tak nač to utrpení prodlužovat!