1974

1974

Mám tak strašně prázdno v sobě,
tolik bolesti a tmy bez naděje.
Jsem vězeň v dnešní době,
neříkej, že se nic neděje,
už zase pláčeš v koutě na zemi.
Nebylo by nám jinde líp, lásko?
Mám plán, co nás vyvede z podzemí,
půjdeš se mnou-co ty na to krásko?

Až všechno tohle zmizí,
tvé oči uschnou a budeš se zase smát,
nenávist ,bolest i zrada ryzí.
Zbudou tu jen dva šílenci,
co si chtěli všechno dát.

Neboj, bude líp, přísahám,
tahle noc je naše poslední.
Utopeni ve stovce divných dní,
všechno už teď postrádám.

Proč už nejde ráno?
To čekání je k zešílení!
A břitva, co je ostrá málo,
místo smrti pohlazení.

Proč mi nevěříš a proč máš strach?
Tahle pusa není naše poslední, zlato.
My neproměníme se nikdy v prach,
naše láska přežije, přísahám na to!
Tak už pojď, ostatní budou nám závidět,
že jsme našli odvahu, co oni neměli.
Obejmi mě, budeme tam co nevidět
A pak až navždy......budeme veselí?
………………