Devátý listopad

Devátého listopadu větřík vál.
vál tak slabě, však studený se mi zdál.
Vzpomínám… ruka v ruce uprostřed noci,
devátý listopad jen v naší moci.

Do paměti vryté Tvé věty,
do srdce láska, jiskření do očí.
Poznávám, co ztratilo se s mnoha léty!
Už nesním. Náš svět! S námi se točí.

Opodál rozsvícené lampy září,
první hodina ranní odbíjí a stáří
mého srdce rozkvétá a cítí.
Jako lampičky broučkům na cestách svítí.

Jako Tvé modré oči, když jiskří,
když stačí se měsíc k ránu a mizí,
smutek, jenž je mu tak cizí.
Když mám Tebe, můj je tak ryzí.

Opuštěn v dálkách minulosti. Ztrácí,
se pojem o čase a vrací,
to co přichází s Tebou samou,
že i slzy štěstí pouta lámou.

Po cestách, dál a dál,
o co prve přicházel.
Čeho se tak stále bál.
Do minulosti odcházel.

Devátý listopad započat vším,
V ten krásný podzim. Já vím.
Milovaný kvítku na okraji lesa,
broučku můj.

Devátý listopad.
Jen
můj a Tvůj.