Pro Tebe (z léta)

Ze země, z klíčku se rostlinka zvedla,
bílá jak zima, co dávno už není.
Na kopci, kde časem nám pomalu bředla,
na kopci, kde sem tam se všelicos mění.

Starám se já o ně pro ní,
ať kvetou, ať krásně voní.
Každým dnem, snad každou chvílí,
pěstuji ten kvítek bílý.

A nakonec až loukou ptáci budou plát,
v tom bílém háji víš?
Já budu se Tě tiše ptát,
kudyma chodíš, když mlčky sníš.

Z lístků, z těch co se tak smutně lesknou,
se z nich kapky rosy kutálí.
Strádají a mlčky tesknou,
když odcházíš pryč do dáli.