Upír a děvčátko

Byl to jen sen,
pouhé klamavé zdání,
že bys chvíli mohla být vílou
a on tvým měsícem,
uprostřed noci, za svítání.

Byli jste jako rosa,
co s ránem zdobí květů tváře,
však znenadání sklouzne,
rozplyne se...
a už nevidíš záblesk její záře.

Bylo to jako balada,
kde snoubí se s láskou smutek,
kde život si bere smrt za ženu,
bolest je vysvobozením
a vražda dobrý skutek.

Byla jsi studnou,
co pohltila všechny jeho nezmary.
On byl tvým majákem,
ke kterému nevedla cesta.
Ale přeci jste se k sobě dostali.

A tak jako vy dva
život a smrt tančili spolu nakrátko.
Však studna vyschla
a maják přestal svítit...
Upír přece nemůže milovat děvčátko.