Černý polibek

Černý polibek na tvář,
jak písmeno šarlatové,
místo zachránce obyčejný žhář,
tvá ňadra, vzpomínky bláhové.

Při pokloně vždy jen stát,
nedívat se do zrcadel na tvář,
dva šrámy bez úsměvu,
chladné dvě oči ve vzpomínkách.

Skrz vlasů tou černo černou tmou,
ke hvězdám, k polibkům vzdálených,
s úsměvem kradným přes rameno,
kdy v sloup otočil se celý širý svět.

Rudý polibek na tvá ňadra,
jen snad je vzít do rukou,
jemně polaskat a polibky rozdávat,
po těle jenž vesmírem pro bohy jest..