Zmatek

Nechtěla jsem se do tebe zamilovat,
ale stalo se to!
Teď už s tím nic nenadělam.
Ten pocit přišel docela tak sám.
Ja už nechci mít tě v mých myšlenkách
nechci abys byl všude tam kam se podívám.
Ale vím, že myšlenka na tebe, je to jediné, co mám!

Nechtěla jsem se ti dívat do očí
ale stalo se to!
A ve vzpomínkách bude navždy pohled tvůj
není větší lásky, než té co k tobě mám
i když všechno zničíš, já při tobě zůstavám
protože ty jsi to jediné, co ráda mám!

Nechtěla jsem teď tu sedět a báseň o tobě psát
ale stalo se to!
A můžu plakat, trápit se i naříkat
ale nic nezmění ten pocit co mám v sobě
to lásky poznání, ten zmatek v kterém přebývám.
protože ty jsi to jediné, na co v noci myslívám!

Nechtěla jsem se uzavřít do sebe
ale stalo se to!
stydlivost zmítá se v mém těle víc než strach
že nepoznám co říkat bys chtěl mi dál
nepoznám a nedozvím se,
zda - li byly časy, kdy i tys mě miloval!