Nemáš zdání

Nemáš opravdu ani zdání, jak moc tě mám rád
a nebo možná máš
a víš, že kdykoli přijdeš a chceš si hrát,
tak se mi jenom zdáš.
Za pár dní možná budu schopen určit,
co ty moc dobře víš,
hle ty neustále snažíš se mne mučit,
a ničemu se nedivíš.
To od tebe ale pěkné není,
to na dívku se nesluší,
asi tě jednou po setmění
vytahám pěkně za uši.
Skoro se nechce věřit tomu,
že známe se už přez měsíc,
to abych nezapomněl odjet domů,
když jsem u tebe po nocích.
Stokrát můžeš pravdu říkat
a nebo si klidně lži,
to na tobě poznám, a pak budeš pykat,
i když nevyhnu se menší při;
a vím, že mě máš doopravdy ráda,
asi jako já tebe,
naposled, když ses na mne smála,
snesl bych modré z nebe!