prázdniny

Nebe je prozářeno hvězdami
ty nevíš, jak moc chybíš mi.
Krása noci, její ticho a lehký vánek
oddaluje nekonečně můj noční spánek.

Do dlaní jsi mi položil květ lilie,
to je teď příčinou mé nostalgie.
Pamatuješ vůbec ještě na tu vůni
procházejíc prosluněnou síni?

Proč skončí dříve věci krásné
než dny trýznivě smutné.
Proč vlastně i ta lilie už nezáří svou něžnou krásou
přec vzpomínky na tebe stále ve mě jsou?

Vůně léta, tajemství tvá
to vše ve mě přetrvá.
Odešel jsi jako stín
náhle ve mě zbyl velký splín.

Krásné léto, voda, smích
vůně sena ve stájích.

Na vyjížďkách jsme se smáli.
toto je už ovšem v dáli.

Voda čistá jako sen ve fontáně
před domem
ta zář její křišťálová
bude ve mě stále živá.

Na důkaz své lásky věrnosti
nabídnul jsi mi prten něžnosti.
Tvá láska, léto, voda, smích
nebyl to tak trochu hřích?