Láska a smrt

Při kokrhání kohoutů vyšel ven,
v ruce měl nůž a v očích plameny.
Za kopcem právě probouzel se den,
začal díru kopat, odhazoval kameny.

Pak přišla dívka s úsměvem na rtech,
s věncem v ruce a růží za uchem.
Jediné co slyšel byl její toužebný vzdech,
jen jemu určený, ladně nesl se vzduchem.

Vykopal jámu pět stop hlubokou,
popadl ji a naposled políbil.
projela jí silná bolest pravou rukou,
náhle však stisk polevil.

Když čepel projela jí srdcem,
vyhasly jí oči, růže na zem dopadla.
Nebuďte však jeho soudcem,
vždyť ona jeho zradila.

A tak pohřbil lásku svoji,
se slzami v očích zahrabával její tělo.
Stejně ona vyhrála v tom nelítostném boji,
to ona zradila, před tím než tohle se stalo.