Pod maskou

Je večer. Padla rosa a už se stmívá
Chtěl jsem Tě zahrnout láskou
však pod Tvou milou maskou
se jen klamná tvář Jidášova skrývá

Luna pozvolna se stínu vdává
Tmá svírá mé smutné srdce
ve své chladné mrtvé ruce
V dálce silueta kohosi postává

Čelem ke mně a přitom zády
Nevidím ni obrys její tváře
však vidím křídla. Křídla bez svatozáře
a netopýří..netopýří vnady

Je to obraz nebo klam?
Je to zrcadlo před nímž postávám...
a hledím si za zády do čela

Ty jsi já a - já jsem ty
Jsi moje krev za nehty
která mi pod nimi navždy již ulpěla...