Pro lásku

Říkal jsi mi miláčku, má krásko.
"Tak odpusť mi to lásko!"
Odháněla jsem tě od sebe dál
a ty ses tomu jenom smál.

Možná jsi opravdu miloval,
když jsi mi lásku sliboval.
Jenže nevíš v tomhle světě,
skrývá se lež v každé větě.

A já myslela, že jsem v právu,
když jsem ti něžně řezala hlavu.
Chtěl jsi svojí pravdu mít,
ale měl jsi poslechnout a jít.

Tvá krev mě hřeje na rukách,
jsem s tebou ve svých myšlenkách.
Tvé tělo chladne, v náruči zebe.
Ty sám jsi říkal věř sama v sebe.

A já věřila.. stále více každý den
..věřila v lásku krásnou jak sen.

Teď mi ležíš v náručí, hladím ti vlásky.
já konala jsem přece ve jménu lásky.
Jen tobě patří má poslední věta
budeme skryti před zlostí světa.

Beru nůž a z lásky řežu žíly.
Všechno zdá vzdálené se míli.ˇ
Teď můžu říct bez nadsázky
já dočkala se věčné lásky.

Přesto, že jsem spáchala dvě vraždy,
jsem šťastná, budem spolu navždy.