De motu cordis

Co to vlečete v té obálce?
Je zmačkaná a umaštěná
Ptá se přísně za přepážkou drobná žena
S mastnými vlasy a zmačkanou kůží
Žlutou jako tenkrát čísi jméno ve sněhu
Jak harpunářka co voní octem
A chlastem a prolhanými muži
Inu, coby
Je v ní srdce
Malicherné, uondané, zpitomělé srdce!
Srdce?
Jistě! Hloupý, tvrdý, líný sval!
Neříkejte, že jste ještě neměla tu čest!?
(Drží se v něm bída, moli, svinstvo, kal!)
Slyšela jsem dobře? Srdce??
Ano! Prostě žumpa!!!!
Žumpa?
Jistě, srdce!
Je vaše?
Zeptala se zaraženě, dokonce snad plaše…
Zdá se, že ano .. aspoň kdysi bývalo
Teď ho ale posílám pryč, už ho nesnesu!
Nemůžu ho vystát, víte vážená!?
A na jakou adresu?
Je to, paní, nutné? Nechejme to bez jména…
Chápu vás!
Člověče, tolik vám rozumím...
I já mívala kdysi po ránu
Hořko v puse…