Sochař
Sochař
Jak smutný sochař bez dláta
duše má stokrát proklatá
vyseká touhou z mramoru
přiznání mrtvému amoru
až si mé prsty vzpomenou
najdu tvou krásu kamennou
Do očí touhy
vyryté časem
vzpomínáš..
tlumeným hlasem
zahodím dláto, zahodím naděje
předstírám
že se nic neděje
Do tvarů odkrytých za nocí
s nesmělou touhou pomocí
zakrývá atomy smutku
objetí prázdných skutků
vyznání, ztracených citů
do prázdna mého bytu
Do oblin
do tisíckrát objevených křivek
vnesla si
podivný prvek
odhodím smutek, seberu dláto
mramor dál mlčí
na duši bláto
duše má stokrát proklatá
vyseká touhou z mramoru
přiznání mrtvému amoru
až si mé prsty vzpomenou
najdu tvou krásu kamennou
Do očí touhy
vyryté časem
vzpomínáš..
tlumeným hlasem
zahodím dláto, zahodím naděje
předstírám
že se nic neděje
Do tvarů odkrytých za nocí
s nesmělou touhou pomocí
zakrývá atomy smutku
objetí prázdných skutků
vyznání, ztracených citů
do prázdna mého bytu
Do oblin
do tisíckrát objevených křivek
vnesla si
podivný prvek
odhodím smutek, seberu dláto
mramor dál mlčí
na duši bláto
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
TiskKomentáře
jízda... k té se vrátím, asi zaujme čestné místo na mojí "básnické zdi"...
04.06.2009 22:06:00 | Trdlo
Je úžasná. Tesej dál, kámen určitě promluví, až odtesáš to přebytečné. ST
04.06.2009 18:15:00 | Jana M.
stvoříš-li bohyni
z mramoru
nenajdeš v ní vždy
radost,lásku a oporu...
ST
04.06.2009 14:08:00 | Mbonita
Takové... skutečně ze života... někteří lidé mají bláto všude, vidím ho aj v ústech, když začnou mlet...
04.06.2009 14:05:00 | NikitaNikaT.
mrtvý amor, to je moc smutné,
dej mu svou duši, je to as nutné ...
04.06.2009 13:20:00 | nejsembásník