PRO TEBE

Plující mráček nabývá tvaru,
ten, jenž kdys zakrýval toliko mravů.

Chtěla jsem létat, však křídla mi vzali,
teď stojím tu bez nich a ptám se : Mohu-li ? Zda-li ?

Dva kousky naděje ještě mi zbyly,
dvě oči ztemnělé touhy mé skryly.

Když JEDNOU vyletím v tu nebes bránu,
zaletím vysoko, ni nepotkám vránu.

Pak slétnu si v širý svět boží,
co stále se tak krásně množí.

Dosednu na zem,
odevzdám křídla,
budu se věnovat těm,
co plní má vřídla.