Srdcové ESO

Mám hlavu z Tebe plnou divných myšlenek,
a ač je v sobě střežím, derou se navenek.

Vím, že nejsem Tvůj a Ty nejsi má,
přesto se mi často o tom v noci zdá.

Osud karty rozdal a hraje proti nám,
i když jsme tu spolu, jsme přesto každý sám.

Vějíř z karet svírám a do hry mezi nás
vstoupil ten co sžírá, jest jméno jeho "čas".

Já v rukou trumfy nemám a hra běží dál,
vidět jeho karty, je to, oč bych stál.

Ruce mé se chvějí, však karty nesloží,
v sázce je už vše..., vše na čem mi záleží.

Měním jeden list a šance mé jsou nulové,
v očích mých teď můžeš číst, že chtěl jsem ESO srdcové.

Smůla ve hře?
Štěstí v lásce?

Kde je pravda?

Na to ptám se...