Momentální pocit

Prostě jsem stín,
co se plouží.
Jsem ten,
kdo stojí v louži.
Blbá a vybraná,
tělová schránka.
Prázdná a beztvará,
od zahrad branka.
Jsem jenom nádoba,
stojící v rohu.
Náhodná podoba,
musím žít? Mohu?
Nenávidím, miluju,
trhám si vlasy.
Souložím, nevěřím,
vrací se hlasy.
Propadám depresy,
žiju si v ledu.
Stříhám si závěsy,
válím se v medu.
Nežiju, živořím,
jenom se flákám.
Nepiju, nekouřím,
jen marně makám.
Snažím se zbytečně,
klesám až na dno.
Tváří se netečně,
nahoru to nejde snadno...