Syn Šakala

--------------------
Jak to s námi bylo ?

Dvě hvězdy v odraze hladiny oceánské,
dva vrazi dobrých mravů.
Ona sestra Panny Orleánské,
já jedním z mnoha v davu.

Nechápal jsem krásy panny,
lůno fragment cudnosti.
Teď je mi ráj zaprodaný,
duše chřadne od kosti.

Chtěl jsem víc, než mohla dát,
tak nechal jsem ji v negližé.
Přeci není o co stát,
když nelížete lanýže.

...
..
.

Po letech jsme se potkali,
láska proudem tekla,
panna a syn šakalí,
dočista se svlékla.

Zmlkla náhle lásky děla,
moře klidné, bez vánku,
má milá navždy oněměla,
odsouzena ke spánku.