Nejhorší přátelé

Vzpomínky vezmu do hrstí
jak odpadky do koše je naházím
a budu doufat
že se k lepším zítřkům odrazím

Vzpomínky nejsou jako ty
o samotě mě nechat nechtějí
jsou pořád se mnou
a ozývají se stále silněji

Jsi tak vzdálená
a přitom tak blízko u mě
to díky vzpomínkám
který vrací mi tě umě

Nemají slitování
co chtějí si dělají
ve svém krutém jednání
snad žádné meze neznají

Cožpak vám to nestačí?
dnem i nocí ztěžka procházím
bezvládně a bez zájmu
se životem zacházím

Proč mi to děláte
pokoj svatý už dejte mi
a nechte mě v klidu žít
kdekoliv na zemi

Já vám zaplatím
dám vám kolik chcete
jen o jedno vás prosím
už z mojí hlavy vypadněte