ráno

buší mi v hlavě že
nesmím zapomínat
že nesmím odpouštět
sama sobě

/pauza/

zastavme to
všechno
a vraťme se do doby kdy
nám bylo dobře

/odděleně/

neumím pomáhat lidem
kteří jsou na dně
oni už to ani
nečekají

naše osamělost se nám
vysmívá
děláme ji šťastnou
tím jak trpíme

pouštíme se do věcí
pro které nemáme omluvu
nejsme si jisti jestli
litujeme

jak moc jsi včera v noci
nechtěl být sám
a jediný koho jsi objímal
jsem nebyla já
ale láhev

trochu smutný
to asi je

/pro nás dva/