Fenomén zvaný žena!

Žena má duši potvůrky
a tři podstatné otvůrky,
též srdce něžné patří k celku
/a zapomněl bych na kabelku!/.

Raneček hormonů a nálad,
jenž jako požár umí sálat,
jak vichřice vše z cesty smete,
pak zklidní se a můj ty světe,

horoucí cit jí v srdci hoří,
co zbořila, teď nově tvoří,
když našla svoji vrbičku,
opět se v něžnou pěničku

mění, již prosta nepokoje,
zas rozdala by srdce svoje,
na dlani nám ho nabízí
a své sny romantické sní.

Já přiznávám, mám ji moc rád,
ač nemile mne častokrát
překvapí, beru kletby zpět,
vždyť bez Ní nudný byl by svět!

Žen prost bych Lásku nepoznal!
Nač sčítat, co jsem za to dal?
Kéž jako v zahrádce růže
dál žena kvete pro muže,

svěže voní, sladce vzdychá,
či trny svých slůvek píchá,
pláče nebo usmívá se...
ŽENA
patří k světa Kráse!