Kéž by nic...

Nikdy nespatřím Tvou tvář
Z úsměvu nebudu cítit tu zář.
Vzpomínám na Tvá tichá ústa.
Na rty, co dívaly se zpusta.
Jak tehdy splynuly naše rty.
Jak hráli jsme oční hry.
Já byla kafe ty cukr.
Sladil si život, aniž bys věděl.
Zánik lásky si předpověděl.
Tys nevěřil a nedoufal...
na to ty sis netroufal.
Příliš skromný jsi byl,
přitom tak krátce si žil.
Srdce mi puká na tisíc kusů.
Vzpomínám na několik pokusů.
Pokusů, dělat, že se nic neděje.
Vždy došlo jen na marné naděje.
Teď je to tu, jsem tu sama.
Sama prožívám tohleto drama.

Nic by bylo vysvobozením.
Než pocity si začlením.

Jak trosky Titanicu na moři.
Slzy kanou mi po tváři.
Svádím vnitřní boje.
Jak vymazat srdce Tvoje.
A stále trpí jen moje...