Je snem

Jsi snem, snem s krajkovým hedvábím,
kdy při luně tělo v objetí odhaluješ
svým každým láskám, tak i bližním svým,
které, místo nás(tvé duše), vroucně miluješ.

Sluncem v deštivém dni vycházíš,
při rozbřesku citů, polibků nekončících,
jak osvětlení míst, které jsou níž a níž,
a tou cestou, andělé v róbách nádherných.

Snad led, který nalezneš uvnitř,
tvou touhu v nicotu obrátí,
a pak, pak uslyšíš andělů věčný ryk,

kdy v půl hodiny věčné ticho se rozezní,
pro nás, kteří tvá ústa milují,
a jen dotek rukou, bělobou andělskou,
své dílo, v té chudobě bez duše nikdy
tak nenechají…