Balada Ivanovi

Balada Ivanovi

Není černější uhlí kopa,
jako tvůj jemný hřbet.
Zůstala ve mně stopa
po odloučení, jež život splet.

Byl´s můj přítel,
má radost i žal.
Teď jen naříkám, žel,
že mi tě osud nepřál.

Měl si sedm let a já též.
Vyrůstali jsme společně.
Bych mohla vrátit čas, kéž,
a vyrůstat s tebou věčně.

Však ty jsi už sedmkrát starší,
neboť koně stárnou rychleji.
Pro mě však zůstaneš nejdražší,
můj Ivan, poník, kterého miluji.

Jak krásný byl svět
pozorovaný z tvého hřbetu.
Přesto, že uplynulo dosti let,
se ve svých vzpomínkách nepletu.

Pamatuješ, jak jsem se tě bála,
když jsme tě do stáje přivezli?
Jak jsem se o tvou srst hřála,
když ostatní venku mrzli?

Pamatuješ, jak jsem tě česala
a broukala ti písničku?
S tvou hřívou jsem si hrála
a tys neustoupil ani trošičku.

Zvykl sis na mne,
nebál ses překážek se mnou.
A ani teď mi v srdci neuvadne,
jak jemně si mě vezl tmou.

Ve větru ti hříva vlála,
když se mnou´s cválal krajinou,
nikdy jsem se na tobě nebála
a tys nemiloval dívku jinou.

Nebylo jiného, milovaného,
který by měl ladnější krok,
kterého bych vzala navždy za svého,
věř, že nebyl ti roven žádný sok.

Vzpomínám, jak jsem za tebou chodila,
s hrstí nakradené kukuřice,
z ovsa jsem ji pečlivě vybírala,
neboť tys ji miloval nejvíce.

Odpustila jsem ti bolest,
odpustil´s mi bič,
říkala jsem ti „nech si tu lest“
a ty zas „prosím nekřič“.

Byl´s klidný při pohlazení,
byl´s šťastný při mně.
Vidím nás jako dnes, ale to už není,
a nestavěj mě k vině.

Ode dne rozloučení,
toužím tě znova pohladit.
Jak jsme z toho byli poučeni?
Jen smutkem, který musel zranit.

Neubráním se slzám
při vzpomínce na ten čas.
V myšlenkách stále tvé srdce mám,
ale co bych dala za to vidět tě zas.

Vím, že už tě nikdy neuvidím,
vím, že už nikdy víc….
Však ve své mysli tě stále vidím,
jak k hlavě ti přikládám svůj líc.

Budeš navždy ve mně,
dal´s mi to krásné z dětství,
ukázal si mi, jak je krásná země
a jak neskutečné dokáže být přátelství.

Přeji si klid v duši pro nás oba,
abys mě v srdci měl,
i když uběhla taková doba,
abys tak jako já na tebe nezapomněl.

Dnes je ti skoro devatenáct let,
zda-li pořád je. Jsi-li tam,
kde vnímá se jinak svět,
posílám ti slovo, že v srdci tě stále mám.