Básník

Deja Vu právě zažívá,
jak číše na stůl vylitá,
překrásné sny má, umírá
myšlenka s tělem spojitá.
Tak jako básník v letních dnech
sedává čeká na nádech.
Však těsně pod hladinou
dostává vůli jedinou.

Zhrzen láskou falešnou
Co nezná přání jeho vět.
Nevrátí touhu skutečnou
Přijde mu chladná jako led.
Jako led…

Stojí na nekonečných zdech.
Komnatou veršů prochází.
Dlaň utápí v kamenech.
To co tam hledá nachází.
Projde se stěnou plnou skel.
Bláznivý básník v zajetí.
První dvě z tisíce střel.
Touží po jejím objetí.

To kvůli ní se zapsal do historie.
To kvůli ní bolestné hysterie.
To kvůli ní prošel žhavým popelem.
To kvůli ní si trním vystelem.

Deja Vu zase zažívá,
jak číše znovu dolitá,
překrásné sny má ožívá,
myšlenka s tělem spojitá.
Tak jako básník v letních dnech
sedává čeká na nádech.

Tvář už má nad hladinou
využil vůli jedinou!

autor:Petr Z