Lanitae

Ahoj skřivánku
každé ráno zpíváš
abys rozveselil srdce
kamenné,svou písní
lásky
lásky nevýslovné
k člověku
ničím nezkalené,
nezlobíš se na mě?
Snad trošičku
snad trošičku
váháš zda stín je stínem
a slunce sluncem,
co zalít tě má světlem
a nebo tmou?
Váháš mezi čtvercem,kruhem
kamennými mosty
přes řeku
co chvátá uchvátit tě
na pláž vymrštit a vyvrhnout
abys schla v poledním
slunci
slunce ve vlasech
slunce ve vlasech
slunce ve vlasech
moje slunce