Jak málo jen

Leži pod dekou a usíná,
přemýšlí a v hlavě zmatek má.
Kouká na mobil, on se neozývá,
kouká do přijatých zpráv a po zádech jí přejede mráz.

Měl ji tak rád, kam se to ztratilo?
Teď není ani kamarád, srdce se jí zlomilo.

Zachvěje se, tiskne deku,
cítí bolest, svírá pěsti od vzteku.
Lubim Ta - dvě slova pouhá,
tolik lásky v nich a ta touha..

Přes řasy slza dolů padá,
za ni druhá, třetí, čtvrtá..
Neodolá, napíše mu,
ale? Má to ještě vůbec cenu?

Slova prosby, touhy, naděje,
chci tě vidět, slyšet, co se to s tebou děje?
Odpověď žádná, jako vždy,
za co já mám trpět? On je ten, co ublížil:(