Pro tebe lásko, ty zmrde !

S touhou svou splašenou ,
myslím na tebe dnem i nocí ,
a ptám se sama sebe ,
jestli budu ještě někdy moci ,
cítit tvé rty na těch mých ,
když se mi stýská ,
vyhnout se těm chvílím zlým ,
když mé srdce vříská .
Když po tobě vříská žalem ,
nikde nic a všude kolem ,
je bez tebe jen prázdnota ,
a na mně padá mrákota .
To já na svého prince čekám ,
až mě polibkem zachrání ,
však když u sebe ho nemám ,
nikdo mě neuchrání .
To tys můj princ , díky kterému je moje srdce slepé ,
díky kterému stále klepe ,
klepe na dveře srdce tvého ,
snad nebude se bát toho mého .
Snad nikdy tě neztratím ,
žádnou chvíli nepromarním ,
žádnou chvíli kdy s tebou jsem ,
jen do tebe zamilovaná opravdu jsem .
Tohle vím a snad to víš i ty ,
tím zatahuju rolety ,
rolety týhle básničky ,
na kterých je napsáno : MILUJU TĚ ! ! ! !