Pocity

Své srdce uzavřené, na dlani položené,
Bylo otevřené, možná ještě je, avšak mnoho ran utržených,
za tak krátkou chvíli, odebírá se tam kde jsme byli - do své uzavřenosti.

Divíš se? Já ne, tohle se stává,
když se o lásce mluví, ale najevo se příliš nedává.
Slova jsou slova, činy jsou činy,
Myšlenky, doteky,krásná slůvka, pohlazení, objetí, chtivé polibky, toužící pohledy, milostný propletenec těl– největší zločiny.

Co je láska? Štěstí- chvilkový pocit blaha,
ale poté velké utrpení nastává.
Není slasti bez strasti,
jak přála bych si a zároveň nechci žíti bez lásky.

Rozporuplné pocity putují po mém těle,
rozum nemá zdání, co se to s ním děje.
Zachvácena emocemi, zahnaná do kouta,
samota, neporozumění, marnost – mám na rukou pouta?


Klíč od nich má však jediný, on jediný ví, co s nimi.
Možná to ví, možná ne,
Avšak strach a nejistota pohlcuje mne.
Alespoň na malý okamžik s ním býti,
Alespoň na malý okamžik jej zříti,
To je mé jediné přání pro tuhle chvíli,
ale dnes jsme spolu bohužel nebyli.

Jak plynou dny, mysl plní se představami a sny.
Čím déle jsem od tebe, tím větší pocit mám, že vzdalujeme se od sebe.
Nechci to tak nechat být, jsi jediný, pro kterého chci žít.
U sebe teď mít tě,
Víš, že moc miluji tě .