Siréna

Láska je jako siréna,
která láká námořníka.
Duše hladová, vyprahlá,
která je dlouho beze jména
a hledá svého společníka.

O svůj život dávno přišla,
její chtíč už vyprchal.
Vzpomíná, jak kdysi byla čistá,
z těchto časů dávno vyšla,
zůstal jí jen chmurný žal.
Nevrátí se, tím je si jistá.

Tiše se plíží krajinou,
nemá kam jít domů.
Nemluví a nikoho neslyší,
jen ať lidé myslí na jinou.
Chodí rozjímat k jednomu stromu,
na co myslí nikdo netuší.

Teď už není jako dříve,
společně s vlky vyje na Měsíc.
V noci běhá bez rozumu,
dávno v ní bestie dříme,
po krvi touží stále víc.
Kdo na záchranu má dost umu?