Konec

Anotace: Taková rozchodová básnička, psala jsem jí ve špatné náladě, není to z mé zkušenosti...

Řek si, ať přijdu tam,
kam jsme spolu nejradši chodili.
A já se tě teď ptám,
proč chceš, abychom to za hlavu hodili.

Všechno to krásné,
co jsme spolu prožili.
Naše světlo hasne,
proč svítilo jen na chvíli.

Ale vždyť já tě mám ráda,
jak teď můžeš odejít?
Odpovědí jen tvá záda
a to, že chceš už mít klid.

Nechápu, proč se to stalo,
proč spolu nebudem dál?
Vždyť všechno se tak pevné zdálo
a proč jen prach se z toho stal.

Chápal si mě, já měla v tobě oporu,
a teď padám, nevím kam.
Označil si mě za nepříjemnou potvoru
a já v sobě prázdno mám.

Já dala ti své srdce,
tys vrazil do něj kůl.
Já vzepjala své ruce
a tys vzal na mě hůl.

"Proč nemůže být všechno jako dřív"
zněl můj návrh na řešení problému.
Ale ty ne, jenom si zív',¨
že už to se mnou nemá cenu.

Zvenku prý vypadám odolně,
ale uvnitř jsem rozmazlená.
Zatímco on dřív vypadal příjemně.
Zdá se mi, že tvé srdce teď vlastní jiná.

Sám by si ode mě neodešel,
to já o tobě jistě vím.
Když si měl vztek, po chvíli tě přešel,
teď si řek' jen ,odcházím'.

Brečela bych, možná, asi,
ale ani nevím jak.
Ze vší té spálené krásy.
Z naší loďky je teď vrak.

Začalo pršet, jak na znamení,
a já zůstala v dešti stát.
Teď už nic, nic tu není,
jen stále říkám: Měj mě rád...