Setkání.

Nečekal jsem, že ji potkám.
Jako vánek o mne zavadila,
oči klopím k polobotkám,
červeň tvář mi zahalila.

Letmo zahlédl jsem její tvář,
kolem z vlasů jejích svatozář.
Anděl je to! A ty blázen,
vrať se radši zpátky na zem.

Marně hledám její hlavu,
někde zmizela mi v davu.
Cítím srdce čímsi raněné,
bolí jako šípem trefené.

Trocha klidu ve mne není,
odmítám však zapomnění.
Pomůže tu chvilka snění,
srdci z toho poblouznění?

Hvězdy s měsícem se snoubí,
korálky rosy pavučinu zdobí,
vlčí mák se k chrpě sklání.
Nic! Stále toužím po shledání.

Srdce neklidně mi buší,
rozum však již něco tuší.
Nezavadila tam o mne kráska,
ale ta, co s ní šla. Láska!

Na místě našeho setkání,
z lístků kopretin píši vyznání.
"Toto jsou mé lásky sítě,
krásko neznámá, miluji tě."

Radost velkou budu mít,
kolik krásek bude číst,
že láska nechce sama být,
když touží druhé potěšit.

Láska, věčný citů fenomén,
vždy chraň ji v srdci svém.
Když chceš od ní jenom brát,
pak ale neříkej, mám tě rád.