Báseň zamilovaného Horala

Mít tak aspoň chvilku klidu,
přerovnat si chaos v hlavě.
Přes protesty svého lidu,
vidím stále nás dva v trávě.

Snad tvůj smích mě omámil,
elfím kouzlem ošálil.
Z očí tvých hvězd vnímám zář,
neudržím chladnou tvář.

Kořalka nás rozehřála,
mlhavá noc pak nám přála.
Krví zbarvená jsou jitra,
Odloučí nás další bitva.

Možná že tvůj šíp mě skolí,
krev mou rozlije do polí.
I když si mě smrt vybere,
dnešní noc, nám nesebere.

Uběhlo jen málo dní,
a u brány západní,
líbáme se v stínu hlásky,
daleko od skřetí chásky.

Chvíle krátká, chvíle krásná,
jako tvoje duše jasná.
Mé srdce jsi rozjasnila,
černou duši podmanila.

Teď zas v horách, v temné sluji,
whisky v ústech převaluji.
Ptám se bohů všemocných.
Kdy se dotknou mé rty tvých