Iluze

Iluze

Sám s hlavou v dlaních krčím se v kout,
mohl bych utéct, však nechci se hnout.
Nemohu dál a nechci již být,
lásko má, jak se dá bez tebe žít?

Řekneš mi vstaň a v život svůj kroč,
však jak mám jít dál, za kým a proč?
Chytneš mne za ruku, já ucuknu lehce,
dlaň se však sevře, ať chce nebo nechce.

Vstanu a pohlédnu na tvoji tvář,
kterou i v temnotě rozjasní zář,
oči tvé nádherné, které jsem ztratil,
teď je ta chvíle, abych za všechno platil?

Ruce mi pomalu zkrápějí slzy,
že tu teď nejsi hrozně mě mrzí.
Představa tvá opět se ztrácí,
srdce mé zraněné zvolna krvácí.

Snažím se vzpomenout na vůni tvou,
na slůvka tvá, dlaň chladivou.
Co cítí mé srdce těžké je popsat,
na list papíru chci své srdce opsat.

Slovy však nemohu vyjádřit víc,
než co se dá napsat na rub a líc.
Láska je pocit, jenž je třeba cítit,
pokud zde není nedá se svítit.

Nedá se svítit a zbude jen tma,
ať si je kolem mě, stejně je má.
Obklopí, pohltí, nelze s ní hnout,
ni ona však nenutí zapomenout.