Pravda náhle změnila život lidské duše,
kterou žal utápí, nedočkav se souše.
Delty slz na kdys krásné tváři,
člověka, který věřil lháři.
Malá skrytá naděje,
malinko své bolesti zakryje.
V poznání krásna tak moc se zklamala,
smutek pavučinu jejích snů protkala.
Jako dívka milovala jeho krásný úsměv,
teď zní tu všude elegie, ten chmurný zpěv.
Jeho oči jí navždy nezmizí z paměti,
ty slova, která bude nenáviděti.
Jedna věta, jak rána bičem ji práskla,
Jedna moc, ji zabila a tou jest láska.
Jedna noc a všechna pravda rozlila se,
jen ta dívka jí opila se.
V naději smutku a strádaní,
na konci mostu nad roklinou.
Dívka jež měla nadání,
milovat a zůstat stranou.
I Love you