Pravoúhlý trojúhelník

Když Tvoje ruka hbitá, levá
s tužkou v dál papírem se žene
a čelo z habrového dřeva
je celé mokré, upocené,

říkám si, to je ale dřiny
pro trojúhelník pravoúhlý,
jemuž přičítám mnohé viny,
že oči Tvé jako dva uhly

jsou zabořené v změti čar,
jež jen Tvé oko přečíst zvládá.
Marně bych se Tě asi ptal,
zdalipak máš mne vůbec ráda.

A jestli vůbec moje tvář
je hodna vedle té Tvé stát.
Vždyť nemám ani svatozář...
... a, víš, neumím rýsovat.